Nová Paka, městečko našeho střediska, oddílu i našich přátel … městečko naše.
Rozkládá se na rozhraní Českého ráje a Podkrkonoší, v krajině, již vévodí hrad Kumburk, jehož součástí panství byla i osada s tržištěm, která se nazývala Nová Paka. První písemná zmínka je z roku 1357. Rozvíjí se pomalu jako každé poddanské město, je sužováno četnými povodněmi, požáry a drancováním vojsk. Založením kláštera řádu pavlánů v r. 1655 a vystavěním poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie (r. 1701) nastal rozvoj celého městečka. Postupně Paka dostává výsady trhu a tím se rozšiřuje i řemeslná výroba. V polovině 19. století se město stává svobodným a správa města je v rukou volených zástupců. To již je jedním z center Podkrkonoší a to nejen po stránce hospodářské, ale i kulturní. Je zde spolek divadelních ochotníků (zal. 1800), veřejná knihovna (1846), pěvecký spolek Hlasoň (1859), Sokol (1862), učitelský spolek (1871), hasiči (1876). Každým rokem přibývají další spolky.
Ze zápisů v kronikách se dozvídáme, že v roce 1919 studenti místního gymnázia zakládají Svaz skautů a skautek RČS – Junák. Je zajímavostí, že dříve byl založen dívčí oddíl, ve kterém se vystřídalo 52 děvčat a prvního tábora se zúčastnily se skautkami z Hradce Králové u Hronova v roce 1920. Oddíl funguje čtyři roky a rozchází se odchodem většiny studentů do vyšších škol. Další oddíl, který působí v Nové Pace, je takzvaný „Sávův oddíl“. Funguje v letech 1931 – 1932. Příčinou rozpadu je pracovní přemístění vedoucího oddílu do jiného města a mladí chlapci oddíl neudrží. Někteří však s dalšími přátely za pět let, a to v roce 1937, zakládají oddíl – středisko – sbor, kde je registrován oddíl chlapců, děvčat, šotků (světlušek), vlčat a oddíl z obce Karlov. Jejich činnost je ukončena protektorátem. Členové těchto oddílů obnovují středisko v roce 1945. Před jejich prací se skláníme i dnes. Nejen, že ve středisku fungovalo osm oddílů, ale byl vybudován chatový tábor ve Zlámaninách a vystavěna krásná klubovna (v roce 1947) poblíž městského centra, kterou nyní za podpory královehradeckého kraje obnovujeme. Rokem 1949 končí středisko, ale někteří bratři svoji činnost nekončí. Scházejí se na chatách a jejich počínání je kvalifikováno jako nezákoné a tak poznávají na několik let Jáchymovské lágry. Generace skautů a skautek, začínajících v roce 1945, obnovuje na pár let středisko v roce 1968. Třetí obnova střediska je poté v istopadu 1989 a okamžitě zahajují svoji činnost. Prvním veřejným vystoupením je převzetí Betlémského světla od exilových skautů z Vídně před Vánoci 1989 na Wilsonově nádraží. V současnosti má středisko „Sopka“ tři smíšené oddíly sdružující malé vlčata a světlušky, skauty a skautky, rovery a rangers a kmen oldskautů.
Sev.
